Vzácný relikviář si prohlédnete i zblízka

Víte, co je považováno za naši nejcennější zlatnickou památku hned po korunovačních klenotech? Relikviář svatého Maura, který se nachází v Bečově na Karlovarsku! Vzácný relikviář se před koncem roku dočkal přesunu do nové expozice. Donedávna byl vystavený v dolním barokním zámku Bečov, od konce listopadu jej lidé najdou v rekonstruovaném Pluhovském paláci. Díky nové muzejní expozici si ho návštěvníci prohlédnou bez průvodců a hlavně zblízka. K přestěhování památky nevyčíslitelné hodnoty došlo za přísných bezpečnostních opatření a na celou operaci dohlížely i desítky ozbrojených policistů. Podrobnosti o stěhování relikviáře a také o nové expozici prozradil kastelán hradu a zámku Bečov Tomáš Wizovský.

 

Pane kasteláne, proč vlastně došlo ke stěhování relikviáře? 

Relikviář, coby vzácná románské památka, byl po restaurování navrácen do Bečova a od roku 2002 umístěn do prostor dolního zámku, který byl v devadesátých letech minulého století  k tomuto účelu opraven. Doprovodná expozice vytvořená scénografem Petrem Kolínským se více než vydařila a řekl bych, že věrně sloužila s drobným  upgradem téměř 20 let (dílčí reinstalace a doplnění dětské linky v mezidobí, kdy byl relikviář krátkodobě vystavován ve Vladislavském sále na Pražské hradě). Dolním zámkem však od jeho otevření do dnešních dnů prošlo přes milion návštěvníků a expozice přestávala stačit zájmu tuzemské i zahraniční veřejnosti, a to zejména z kapacitních důvodů. Po přestěhování relikviáře do nově vytvořených muzejně-galerijních prostor v Pluhovském budou postupně komnaty dolního zámku opět zařizovány dohledaným původním zámeckým mobiliářem a dolní rezidenci  se tak navrátí jeho piano nobile se slavnostní jídelnou, pracovnou vévody  či ložnicí vévodkyně. 

Řekněte, co vše tedy bylo součástí projektu a jak dlouho jste jej připravovali? 

Projekt Příkladné obnovy hradu Bečov a přilehlých objektů vznikl už před deseti lety získáním prestižního mezinárodního ocenění Europa Nostra, následovalo obnovení střešního a vnějšího pláště hradu a vybudování okružní komunikace s naučnou stezkou. Intenzivní práce na Pluhovském paláci mohly být po vypořádání všech administrativních průtahů, výběrových řízení a dalších problémech zahájeny teprve  před dvěma roky. Momentálně asi neviditelnější je kompletní stavební i památková rekonstrukce celé budovy Pluhovského paláce.  Vznikl zde víceúčelový sál a edukační zázemí, ale také stylizovaná hradní kavárna a veškerý návštěvnický servis, a to třeba šatny nebo hradní obchod s originálními upomínkovými předměty. Mimo to došlo také k zpřístupnění hradní vyhlídky a vybudování  přístupové komunikace a zadláždění  hradního nádvoří s funkční kašnou. Celkové náklady činily 170 milionů korun, z toho 136 milionů korun připadlo na stavební rekonstrukci Pluhovského paláce a vybudování expozice. 

A je už tedy celý projekt hotový? 

V Pluhovském paláci ještě zbývá vytvořit expozici tzv. Tekutého pokladu, což je unikátní historická kolekce vín a koňaků z konce 19. století, které byly ukryty a nalezeny týme kriminalistů společně s relikviářem pod podlahou hradní kaple v roce 1985. Vizualizace studie multimediální expozice vznikla díky uzavřenému partnerství Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni a Sdružením pro interpretaci místního dědictví ČR. 

Lidé si nově mohou relikviář prohlédnout opravdu zblízka. Můžete říct, jak je ochráněn před případnou krádeží nebo poškozením? 

Nemohu samozřejmě specifikovat, jak přesně je zabezpečen, ale mohu konstatovat, že je uložen ve speciální trezorové místnosti v nejbezpečnější vitríně na území naší republiky. Jen skla této vitríny jsou tři centimetry silná, neprůstřelná. Jde samo o sobě o unikátní dílo českých sklářů. Vitrinu zhotovila specializovaná firma LOTECH Design, která vyrobila mimo jiné bezpečnostní skleněnou schránu i pro korunovační klenotů českých králů. Vzhledem k tomu, že se nyní relikviář nechrání jen proti krádeži, ale i třeba proti vandalismu či útoku na tzv. měkké cíle, musíte před vstupem k románské zlatnické památce ze 13. století projít bezpečnostním rámem a kontrolou vyškolených bezpečnostních pracovníků. 

Vitrína ale asi nemusí splňovat pouze bezpečnostní normy…

To je pravda. Kromě toho, že vitrína musí splňovat všechny bezpečnostní prvky, je také vzduchotěsná. To znamená, že se do ní nedostane prach. Současně je nutné v ní udržovat restaurátory předepsanou konstantní teplotu a vlhkost. Trezorová místnost je mimo jiné vybavena také samozhášecím systémem jako prevencí vzniku požáru.

Nově už také návštěvníci nepotřebují průvodce. Mají ale šanci se někde dozvědět podrobnosti nejen o samotném relikviáři? 

Pochopitelně, součástí nové muzejní  prohlídky je doprovodná interaktivně-galerijní instalace. Zde se zájemci dozví informace o vzniku relikviáře, podrobnosti o jeho restaurování, jeho uměleckohistorický význam, ale nelze vynechat ani oblíbenou kriminalistickou zápletku, česko-slovenskou bondovku z období nalezení relikviáře z roku 1985. Návštěvníci si můžou nově prohlédnout i část původních předmětů z relikviáře, včetně dosud neznámého, záhadného předmětu tzv. ropušího kamene, Nabízí ale i dosud nepublikované dokumenty z nálezu relikviáře nebo zaznamenané rozhovory s potomky posledních šlechtických majitelů Beaufortů-Spontinů a další novinky. Lidský faktor z expozice však nezmizel, na trase jsou kustodi připravení podat výklad či zodpovědět jakýkoliv dotaz k dané problematice. Uvažujeme též i o  vypisovaní mimořádných komentovaných prohlídek.

Mohl byste říct víc k onomu ropušímu kameni? 

„Ropuší kameny“ – ve středověku panovalo přesvědčení, že tyto kameny pocházely z hlav starých ropuch a byla jim přisuzována magická, ochranná i léčebná síla, především schopnost detekovat a neutralizovat jed. Jsou zmiňovány v dílech velkých středověkých učenců, kteří se shodují v jejich získávání z hlavy ještě živé ropuchy a také v kurativních účincích proti jedům a uštknutím.

Existují záznamy i z našeho českého prostředí. V Glosáři, který sestavil lexikograf, kanovník katedrály svatého Víta a mistr pražské univerzity Mistr Bartoloměj z Chlumce, řečený Klaret (1320-1370), se uvádí ropuší kámen pod názvem borax a crapaudima. V renesanci pak významně přispěl k pochopení jejich skutečné podstaty curyšský lékař Konrad Gessner (1516-1565). Díky jeho obrázkům je mohli paleontologové přirovnat k fosilním zubům ryb.

Takže žádná spojitost s ropuchami. Jedná se tedy o fosilní rybí zuby patřící vyhynulému druhu téměř dvoumetrových kostlínů Scheenstia maximus, které dosahovaly průměru až 2 cm. Způsob ozubení těchto ryb je charakteristický pro tzv. durofágní druhy, které využívají zuby k drcení tvrdých schránek živočichů.

Na první pohled vypadají jako kabašony z chalcedonu, aragonitu nebo jako degradované perly. Základním determinačním znakem těchto zubů je pravidelný tvar, často matný opaleskující lesk a především zvrásněná struktura zubní skloviny na bázi zubu. Osazovaly se do prstenů, přívěsků a jiných uměleckých předmětů.

Růžena Gregorová z Geologicko-paleontologického oddělení MZM, která tento kámen nedávno objevila i na relikviáři sv. Maura, se svými spolupracovníky poprvé identifikovala tyto takzvané ropuší kameny na koruně, kterou byl v červnu roku 1349 korunován Karel IV. na krále Svaté říše římské. Této průlomové identifikaci předcházelo několikaleté hledání historických pramenů, pátrání v muzejních sbírkách a paleontologický výzkum. Tato koruna z cášské pokladnice byla doposud nejstarším dokladem použití zkamenělých zubů, byť její skutečný původ i doba vzniku jsou dodnes opředeny nejasnostmi.

 

Chystáte se na návštěvu? Státní hrad a zámek Bečov se otevírá v pátek 1. dubna. Otevírací dobu a informace o vstupném najdete na oficiálních stránkách památky – podívat se můžete zde!