Zámek Červená Lhota návštěvníky příjemně překvapuje svými interiéry
Kdo vidí zámek Červená Lhota, většinou si vybaví pohádku Zlatovláska. Fotogenická památka se ale objevila i v dalších snímcích, například v sérii o Petru Vokovi z Rožmberka, v Panu Tau, v pohádce O štěstí a kráse, ale třeba i v jednom díle Nemocnice na kraji města a řadě dalších filmů. Zámek ale není zajímavý pouze zvenku. Příjemně vás překvapí i jeho interiéry, které vás přenesou do počátku minulého století, kdy zde žila knížecí rodina Schönburg-Hartenstein. S Romanem Dáňou, zástupcem kastelána, jsme si povídali také o podobizně vévodkyně Markéty Pyskaté nebo o chystaném novém návštěvnickém centru.
Lidé znají Červenou Lhotu jako zámek „uprostřed“ vodní hladiny. V poslední době ale řešíte potíže s hrází rybníka, který památku obklopuje, a tak je nyní rybník vypuštěný. Co se stalo?
Na přelomu června a července roku 2020 se u rybničního dna otevřela v hrázi tzv. kaverna, kterou začala protékat voda skrze hráz. Tím došlo nejen k poklesu vodní hladiny, ale také k zatopení části louky pod hrází. Z bezpečnostních důvodů, aby nedocházelo k dalšímu rozebírání hráze, jsme se rozhodli, že celý rybník vypustíme a problematické místo opravíme. V průběhu dubna tohoto roku pak došlo k sanaci, při níž byla inkriminovaná místa zaplněna a uzavřena. Bohužel rozsah poškození hráze byl oproti předpokládanému stavu větší a tím pádem si voda našla jinou cestu. Nyní stojíme před otázkou, jakou technologií hrát opravit. Hráz je národní kulturní památkou, jejíž stáří sahá do poloviny 16. století, a proto je také nutné k opravě přistupovat citlivě.
A máte v plánu i nějaké další opravy, úpravy nebo jiné změny?
Vypuštění rybníka jsme se snažili co nejefektivněji využít. Ihned, jak to bylo možné, jsme opravili pilíř zámeckého mostu, který vyžadoval již delší dobu nutný zásah. Dále se opravují opěrné zídky přístaviště a tzv. giardinetta – přilehlé zámecké zahrady. Nedílnou součástí každoroční údržby je také péče o zámecký park, který je po každé zimě nutno uvést do reprezentativního stavu. Dále jsme upravovali okolí zámecké studny a chystá se velká oprava hospodářského křídla, které se nachází v těsné blízkosti zámku. Vzniknout zde má mimo jiné také nové návštěvnické centrum se suvenýry, pokladnou a kavárnou.
Jak moc vás zasáhla protikoronavirová opatření?
Provoz zámku to do jisté míry samozřejmě ovlivnilo. Sezóna nám začala v zásadě o dva měsíce později. V tuto chvíli jsou návštěvníci do zámku pouštěni v menších skupinách, vyžaduje se striktní nošení respirátorů a návštěvníci si před vstupem do zámku dezinfikují ruce. Samotné dva měsíce, kdy byl zámek zavřený, jsme opět využili k opravám a konzervaci. Do jisté míry jsme tak udělali paradoxně více práce, než bývá při standardní sezóně zvykem.
Řekněte, jak jste se připravovali na tuto nejistou sezónu?
Plánování a přípravy na něco, o čem nevíte, jak bude vypadat, je samozřejmě složité. Snažili jsme se vyjít při našich plánech z loňského roku, tedy první koronavirové vlny. To se ukázalo jako dobrý plán, neboť jsme v roce 2020 otevírali poslední květnový týden, letos pak na začátku června. Sezónu máme naplánovanou standardně do konce října. Uvidíme, jak se epidemiologická situace bude vyvíjet po velkých prázdninách.
Nachystali jste pro návštěvníky nějaké novinky?
Stále se snažíme pracovat na našich prohlídkových trasách. Naše pozornost se teď ubírá k prohlídce zámeckého sklepení, kde máme umístěný model Červené Lhoty ještě jako gotické tvrze. Pro velkou návštěvnickou oblibu jsme se rozhodli, že prohlídku obohatíme ještě o jeden model, na němž je Lhota zachycena ve své barokní podobě. Byť jsme plánovali, že model umístíme do sklepa již letos, nakonec se kvůli epidemiologické situaci výroba modelu pozdržela, a tak bude veřejnosti představen v plné své kráse v příštím roce. Z pohledu návštěvníka jsme se také zaměřili na jeho komfort zde na zámku, proto jsme jednu místnost adaptovali na „zámecký pokojíček“, který nyní slouží jako zázemí pro návštěvníky. Mohou si zde zakoupit teplé nápoje z automatu, posadit se a začíst se například do jedné z publikací o zámku.
Červená Lhota je jednou z nejfotogeničtějších památek, zajímavá je ale nejen zvenku. Jaké zajímavé exponáty uvidí návštěvníci v rámci prohlídek?
Byť Červená Lhota je známá především svou nezaměnitelnou polohou na skalním ostrovu uprostřed vodní hladiny (tedy za normálních okolností), tak málo kdo ji vnímá také uvnitř. Návštěvníci jsou většinou překvapeni útulností celého prostoru a vkusně zařízenými interiéry. Ty svou podobou odkazují na začátek minulého století, kdy zde pobývala knížecí rodina Schönburg-Hartenstein. Princ Johann Schönburg pak působil jako diplomat ve službách Rakousko-Uherska. Tím se dostáváme k tomu zajímavému uvnitř. Princovo diplomatické působení vrcholí po roce 1911 kdy se spolu s rodinou přesouvá na své poslední a nejdůležitější působiště, do srdce katolické církve, Apoštolského stolce ve Vatikánu. Po první světové válce se rodina stahuje do ústraní Červené Lhoty, kde nachází nejen potřebné soukromí, ale také domov. Ten si princ spolu se svou manželkou vybavil nesčetnými předměty dovezenými právě z Itálie. Umělecká díla, nábytek i předměty bezprostředně spjaté s diplomacií, umístěné v zámku, dnes odkazují na zašlý lesk a slávu této knížecí rodiny.
Jedním z lákadel zámku je i podobizna vévodkyně Markéty Pyskaté. Byla opravdu tak ošklivá? A co její osud pojí se zámkem?
Fenomén Markéty Pyskaté je již tradičně návštěvnicky velmi oblíbené téma. Její podoba na grafickém listu, který bychom nalezli v pánské pracovně, přitahuje pozornost, vyvolává otázky a leckdy také úsměv. Samozřejmě se nejedná o autentickou podobu této tyrolské vévodkyně. Dnes bychom tento nejapný žert nazvali karikaturou. Markéta byla zkrátka výborná politička, která byla trnem v oku pro tehdejší středoevropskou politiku. Nicméně pomluva a přízvisko „Pyskatá“ vznikly už za jejího života. Dle dochovaných dobových vyobrazení této vévodkyně se zdá, že měla vyvinutější spodní ret. Proto byla zvolena tato nelichotivá přezdívka. Podoba, která je dnes spjatá s touto osobností, vznikla až s odstupem času, po její smrti. Historická spojitost Červené Lhoty s touto dámou v zásadě neexistuje. Grafika byla ve své době velmi oblíbená, a tak se stala zcela přirozenou součástí interiéru zámku.
Jak přišel zámek ke své červené barvě?
Pověstí o tom, proč je Červená Lhota vlastně červená, bychom jistě našli mnoho. Ta nejznámější je zapsaná deštenským páterem Bedřichem Kamarýtem. Jeho umělecké ambice se promítaly nejen do výtvarného umění, ale také do umění literárního. Sepsal útlou knihu pod názvem „Kábové z Rybňan“, jejíž součástí je právě ona krvavá legenda. Pravda je však prozaičtější. Poprvé se o červené fasádě dozvídáme ze zprávy datované do roku 1602. Tehdejší majitelé Rútové z Dírné se rozhodli dle dobové módy dům zahalit do červené barvy. V té době však zcela běžný počin se v průběhu následujících staletí úspěšně vymkl všem módním výstřelkům. V určitý moment se ukázalo, že dříve nijak zvláště výjimečná barva je rázem velmi ojedinělá a už k tomu tak bylo také přistupováno. Dnes je to jeden z důvodů, proč si Červená Lhota uchovává přízeň tisíců návštěvníků, nejen z České republiky.
Zámek má dlouhou historii a pojí se s ním i pověst o zlé zámecké paní, kterou měl odnést čert. Má zámek i nějaké “své strašidlo”?
Vyjma zmíněné, údajně ďáblem posedlé dámy, jejíž krev potřísnila fasádu do té doby bílé Lhoty, se tu žádné strašidlo neukázalo. Upřímně se občas v zámeckých sklepech ozývají pro mě velmi zvláštní zvuky. Vždy si říkám, čím by to mohlo být způsobeno. Nikdo tam přece nemůže být. Ale nakonec má vše racionální vysvětlení. Svůj rajón totiž obchází zdejší zámecký kocour.
